Nemalujte čerta na zeď

Irák a George Bush působí jako siamská dvojčata. Ukázaly to nejen volby americké na podzim, ale ještě více irácké minulou neděli. Z jejich vyznění projevil George W. nelíčenou radost a přeformuloval kvůli nim tradiční Zprávu o stavu Unie.

Před třemi lety to vypadalo tak, že americký prezident spadl do boje úplně po hlavě: 11. září nečekal věru nikdo. Před dvěma lety zase tak, že si cosi umanul: vpadl do Iráku s argumentem zakázaných zbraní, který se brzy vyjevil jako bublina. Teprve nyní prochází Bush testem, který doloží, zda nastoupená cesta přináší plody.

Byly irácké volby úspěšné? Na jasnější odpověď budeme čekat déle než oněch příslovečných sto dnů, ale leccos lze pozorovat už teď, bez znalosti přesných výsledků. Přinejmenším jedna věc je jistá. Volby proběhly bez zvláštních násilností a dostavilo se k nim více lidí, než se čekalo. Ti, kdo malovali čerta na zeď, se mýlili.

Klíč pro rozdělenou zemi

Jak vlastně měřit úspěch voleb? Dodržením demokratických zásad, jistě. Vždyť pravidla jsou důležitější než dobrý výsledek pro partu A či B. Irák prošel premiérou svobodných voleb, ale z voleb – jak často argumentuje americký politolog Fareed Zakaria – může vzejít i diktátor typu Lukašenka. Má-li být cílem dobrá vláda, jsou zapotřebí i jiné, dlužno dodat dlouhodobě kultivované ingredience: vláda práva, oddělení moci, občanské svobody a jejich ochrana. Těchto…