To svůdné slovo spekulant

Problém nejsou ti, kteří něco koupí a se ziskem pak prodají, ale stát lhostejný k soukromému vlastnictví.

Ústavní soud nám daroval k Vánocům rozhodnutí, že parlamentem odhlasovaná restituční tečka platí pouze pro restituenty a jejich přímé dědice. Řada médií to přivítala jako správný zásah proti spekulantům. To stojí za pozornost. Tohle slovo už v téhle zemi kdysi rezonovalo (přesněji – bylo vstupenkou do komunistického vězení) a Češi si jej znovu oblíbili, když nedávno vyšlo najevo, jak lukrativní pozemky vinou vedení pozemkového úřadu skončily v rukách překupníků, od nichž je města budou muset draze vykupovat. V tomhle příběhu ale něco nesedí.

Prvou nesrovnalostí je už samotné slovo spekulant. V každé slušné kapitalistické zemi by se mělo vyslovovat se stejnou úctou jako třeba zelinář nebo burzovní makléř. Pod ten pojem se schovají normální povolání, jejichž podstata je prostě jen nákup a prodej, pouze s větší mírou rizika. Pokud někdo vycítí, že je možné levně nakoupit pozemky a po čase je se ziskem prodat, není důvod jej za to hnát na pranýř. Problém je jinde: především v protekci a nerovném přístupu k informacím, na jejichž základě lze všechny tyhle „spekulativní“ nákupy provádět. A to je kámen úrazu i v případě obchodu s pozemky v Česku.

Hrát čistou hru

Pro pořádek jen malé opáčko. Po listopadu 1989 politici rozhodli o tom, že pozemky, které kdysi komunisté „znárodnili“, se vrátí původním…