Pop music už nesmrdí

Hlavní proud, pop či mainstream, to je hudba, která smrdí. Je určená masám a vyráběná průmyslově podle jakýchsi vzorečků a modelů. Je nevkusná jako umělá květina a neautentická jako miliontá kopie sádrového trpaslíka. Kulturní člověk si zvykl raději si zacpávat uši, než aby jí byl svědkem. Tak zní dlouho omílané klišé. K popsání skutečného stavu našeho současného popu však tyhle formulky nestačí. Tím samozřejmě není řečeno, že neplatí, ale hlavní proud je přece jenom dynamický fenomén. Vyvíjí se a jeho směr může občas překvapit. Třeba tak, jak se to děje v poslední době u nás.

Pohoda, cigárko

Na letošním vyhlašování zlatého slavíka si změny musel všimnout už každý. Absolutní vítězka Aneta Langerová nejenže porazila všechny rozdílem deseti tisíc hlasů, ale její přesvědčivý výkon na scéně Státní opery nebyl trapnou taškařicí typu estrádního Summertime Lucie Bílé nebo etudou „cvičme v rytme“, kterou předvedla Helena Vondráčková. Při pohledu na trsajícího Karla Gotta a jeho věrnou skvadru vedenou Karlem Svobodou si divák sice připomněl, že ještě zdaleka není všechno v pořádku, ale ten pocit trval jen do okamžiku, kdy božský Kája oznámil, že jeho příští sezóna bude tou poslední. U kapel potěšil ústup Olympicu, který se podruhé neprobojoval mezi první trojici. Snad už jde o nezvratný trend. Do čela téhle kategorie se po dlouhém boji dostala poprvé pražská kapela Chinaski …