Evropa ucukla od propasti

Nový rozpočet Evropské unie je přece jen na světě. K promyšlené cestě vpřed se ale přirovnat nedá.

„Den začíná o půlnoci,“ opakuje irský zpěvák Bono v jednom ze starších hitů skupiny U2. Těžko předpokládat, že si s ním tato slova někdy v koupelně pobrukoval francouzský prezident Jacques Chirac, u mladších evropských vůdců, jako je Tony Blair nebo Angela Merkelová, to však vyloučit nelze. V každém případě se ve tmě hluboké bruselské noci z pátku na sobotu objevil nadějný záblesk svítání: návrh evropského rozpočtu schválený minulý týden Evropskou radou sice ještě musí odsouhlasit stále samostatněji vystupující Evropský parlament, po měsících strávených tápáním a hádkami je však samotná existence dohody malým evropským znovuzrozením. Proč ne rovnou velkým? Jednání o rozpočtu se nedostalo přes handrkování o miliardy eur a setiny procent. Zaplaťpánbu za výsledek, ale ke skutečné nové tváři Evropské unie to stačit nebude. Na to je potřeba přestavět společnou kasu pěkně z gruntu – a nejen to. Evropská unie se musí znovu vážně pustit do debaty, jak vyřešit zastaralý zákonný rámec svého fungování, a navíc se dopracovat ke společné představě o budoucnosti společenství. Ta musí spíše než na přelévání peněz od bohatších zemí k chudším spočívat na ochotě otevřít se a obstát v konkurenci všeho druhu.

Zachraňte vévodu!

Jedna věc je na rozpočtové dohodě skvělá: jeden problém je za námi, což nám rozvazuje ruce k řešení dalších…