Švankmajer v pasti svobody

Říká se, že osobní postoje a názory umělce nelze spojovat s jeho dílem, jenže na miniaturním prostoru české kulturní scény to jinak nejde. Filmy Jana Švankmajera včetně toho nejnovějšího s názvem Šílení jsou neosobní, chladné a autor je předkládá publiku s odstupem, jako když řezník pleskne o pult kusem hovězího (což se ostatně na plátně děje často). Přesto autorovy osobní postoje nejdou od jeho filmů oddělit, jsou jejich skrytou součástí. I Švankmajer mluví o tom, co se děje právě jemu. Komunisté ho nesnášeli, protože jeho vnitřní svoboda nešla spoutat represivními nástroji. A současný režim ho vystavil popularitě, která je pro něj zhoubná, jelikož přivedla na jeho filmy nepravé většinové publikum. Těžko říct, čím je víc ohrožen.

Zlo pod zámkem

Snímek Šílení distribuuje firma Warner Bros., hrají v něm české hvězdy a reklama se mnohoslibně zaměřila na všechny, kdo se chtějí ubavit k smrti: temný sex, Geislerová v roli nymfomanky, markýz de Sade, uřezané orgány všeho druhu. Diváci hollywoodských hororů teď zpravidla zklamaně opouštějí sály i s pytli popcornu v rukou, ale nachytat se dali i mnozí recenzenti. Švankmajer se jim zdá unavený, neumí prý pořádně režírovat herce a jeho horor je málo děsivý. To je pravda. Šílení nejsou ani originální, ani strašidelní, ani provokativní. Dá se dokonce říci, že je to nuda. Už ten příběh: mladý Berlot se vrací z matčina pohřbu, setká…