Připomeňme si

„Dál vás rozhodně nepustím. Mám to od vedení zakázané,“ zlobí se vrátná a zavírá před námi dveře. Stojíme na dvoře textilní firmy Kreata ve středočeském Žebráku a za rozsvícenými okny v druhém patře bývalého pivovaru pozorujeme drobné severokorejské ženy, které tu den co den už čtvrtým rokem šijí luxusní spodní prádlo. Navázat s nimi jakýkoli kontakt je ale stále nemožné. „Paní ředitelka s médii nechce mluvit, kontakt s našimi zaměstnanci vám neumožní,“ tlumočí nám – stejně jako v minulosti – odmítavé stanovisko šéfky Kreaty Věry Čermákové její sekretářka. A stejně to dopadne i o kousek dál: nejen dveře firmy, ale i ubytovna, kde Korejky bydlí, před námi zůstává zamčená.

Je to už rok a půl, co ta informace vešla ve známost: ve třech českých městech jsou na ubytovacích barácích zavřeny severokorejské šičky a pod dohledem strážců vydělávají valuty pro svůj domovský diktátorský režim, považovaný za nejhorší na světě. Svého času způsobila ta zpráva výbuch udiveného rozhořčení jak veřejnosti, tak politiků a konec konců i lokální byrokracie. Pak se vlny pomalu tišily a dnes už se nad případem voda zavřela úplně. Nic na tom nezměnilo ani několikaměsíční vyšetřování policie a kontroly berounského úřadu práce, které zjišťovaly, jestli zde ženy nejsou omezovány na osobní svobodě a zda neodevzdávají svoji šestitisícovou měsíční mzdu severokorejské ambasádě. &„…