Když populisté hrozí

Čtyři z pěti obyvatel Latinské Ameriky se budou moci během příštích dvanácti měsíců svátečně nastrojit a jít k volbám. Jenže jen 28 % z těchto lidí je nyní spokojeno s tím, jak se jim žije. Dají tedy průchod své zlosti a svěří svůj osud populistickým politikům? Nebo podrží umírněnější prezidenty nakloněnější volnému trhu a skutečným reformám? To je zásadní otázka. Bude prosperovat latinskoamerická „osa zla“ – Kuba, Venezuela, Bolívie –, u níž hrozí, že populismus extremistických prezidentů vyučených u Fidela Castra přeroste demokracii přes hlavu? A co velikáni jako Mexiko a Venezuela? Příští rok bude pro Latinskou Ameriku bez nadsázky klíčový. Leccos naznačí už tato neděle, kdy budou svého prezidenta volit Bolivijci.

Nějak normálněji

Ve většině zemí Latinské Ameriky vládnou demokratické poměry a téměř všechny se pokoušejí dostat z ekonomických potíží minulých období. Jejich snahy nejsou nepodobné těm našim ve střední Evropě po pádu komunismu.

Na počátku 90. let se v Latinské Americe ukázalo, že diktaturám levicového i pravicového střihu dochází dech. Hospodářsky své země nemohly ruinovat do nekonečna, krunýř studené války pukal a tlak veřejnosti v mnoha zemích připomínal naši sametovou revoluci. Těmto změnám fandily nejen Spojené státy, které rozhodně nestojí o prekérní sousedy za humny, ale také celé mezinárodní společenství. Klima tehdejší doby by…