Kdo to schytá v žitě

Dospívání na maloměstě 50. let v české literatuře ještě nikdo takhle nepopsal. Kvalitní románový debut Věry Noskové ale prozatím neprávem zapadl.

Nakladatelští lektoři jsou zvyklí pročítat tisíce stran zjitřených generačních výpovědí, v nichž mladí autoři předkládají své první střety s realitou jako ojedinělou zkušenost. Od časů Karla Hynka Máchy přitom líčí víceméně totéž: senzace i deprese erotiky, nebezpečnou opojnost prvních zhýralostí, ztrátu důvěry k hodnotám, které jim vštěpovali dospělí, hledání něčeho opravdovějšího. Téma konfliktu dospívajícího jedince s životní realitou není rozhodně banální, ale často tak vyzní. K tomu, aby bylo podáno nevšedně, je zapotřebí něco navíc, ať už v rovině jazyka a stylu nebo postřehu a poznání.

Románový debut Věry Noskové Bereme, co je může po prvním prolistování působit jako žánrový hybrid kombinující generační zpověď s čtením pro dívky, pravda, poněkud divočejším, než bývá zvykem. Výjimečný je sugestivním zachycením reality a spontánním vypravěčstvím, především se v něm však živě ozývá hlas generace, jež by za normálních podmínek přišla se svými prvními citovými konfesemi někdy před pětatřiceti lety. Bezmála šedesátiletá autorka zde totiž vypráví o teenagerech z malého jihočeského města na přelomu padesátých a šedesátých let.

Není kam utéct

Literární veřejnost v rozumných zemích bývá na zpovědi mladých…