Kdo má čas, čte Quijota

Začátek knihy Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha nemůže znít čtenáři na počátku jednadvacátého století lákavěji: „Čtenáři, jenž máš dosti volného času…“ A skutečně, při pohledu na dva dobře stavěné špalky o téměř tisíci stranách si každý asi chvilku pouvažuje, kde vzít kupu volných chvil na čtení renesančního románu. Jenže, kdy jindy by si měl člověk přečíst příběhy o odvážných putováních dvou bláznů, když ne tento měsíc. Quijote má totiž narozeniny.

Každý slaví

Rozesmává a zároveň trápí duše čtenářů a literárních kritiků přesně čtyři sta let. Oslavy jsou letos skutečně velkolepé v celém hispánském světě od Madridu po Panamu. Tu probíhá mezinárodní kongres, na němž se rokuje, zda první exempláře byly vydány ve Valladolidu, či v Madridu, tam se koná maraton v předčítání díla na veřejnosti, o tisících výtiscích rozdávaných zdarma a proslovech těch nejchytřejších hlav nemluvě. Španělská vláda také připravila ekoturistickou trasu o délce 2500 km přes La Manchu, Sierru Morenu až do Barcelony, po níž statečný poutník na herce Rosinantě putoval, pobíjel velké obry maskující se za větrné mlýny, osvobozoval galejníky a bojoval za svou krásnou paní Dulcineu. Trasu zkoumali i dva redaktoři španělského deníku El País a během své cesty často kladli lidem otázku: „Četli jste Dona Quijota?“ Odpověď zněla většinou: „Ne, ale ten příběh znám.“ Velmi…