Jistě, pane premiére, zvítězíte

Těžko říct, jestli z toho má baronka Thatcherová těžkou hlavu, anebo se už tak trochu škodolibě baví. Ona sama dokázala troje volby za sebou (1979, 1983, 1987) vyhrát a žádné neprohrála. Její dědicové v čele konzervativní strany zatím bezpečně míří opačným směrem. Ani osm let v opozici nestačilo toryům k politické resuscitaci. V blížících se volbách, jejichž datum je v Británii tipováno nejčastěji na 5. květen, utrpí konzervativci s největší pravděpodobností další – už třetí – zdrcující porážku v řadě. Něco takového toryové nepamatují, stejně jako labouristé ještě nikdy tak dlouho souvisle nevládli. A aby těch přepisů v dějinách nebylo málo: podle některých průzkumů může mít letošní debakl konzervativců dokonce vůbec nejhorší podobu v historii.

Kde je opozice?

Je to paradoxní situace: nedávný výzkum, publikovaný v konzervativním deníku Daily Telegraph, ukázal, že si skoro dvě třetiny Britů přejí, „aby se země vydala novým směrem“. Co víc by si mohla opoziční strana, zvlášť po relativně dlouhé vládě svých soupeřů, přát?

Jenže Britové se zároveň těší – a labouristé to v kampani dokola zdůrazňují – nejnižší nezaměstnanosti za posledních 30 let (o téměř 2 miliony lidí bez práce nižší než v roce 1997, kdy levice převzala moc), nejnižším úrokům z hypoték (za kanálem pozorně sledovaný ukazatel) za 40 let, nejnižší inflaci za 60 let a vůbec nejdelšímu období nepřetržitého ekonomického růstu za poslední dvě…