Drž se, Cyrile

Bude Brusel 2005 pro kubánské disidenty jejich Mnichovem? Právě o tom se dnes jedná v metropoli Evropské unie. Jako Mnichov zřejmě 31. leden pro Castrovy odpůrce neskončí, ale do minulého čtvrtka k tomu moc nescházelo. Nás může těšit, že právě zástupci země, jejíž hození přes palubu v roce 1938 dalo vzniknout termínu „appeasement“, nyní proti neblaze proslulé praxi ustupování zlu bojují. Cyril Svoboda nebude jednat o výjimky ohledně syrečků, rumu či podávání guláše, ale o vrcholné zásady, na nichž EU vznikla, jenže nyní se rozmělňují: o prostou solidaritu se slabými a utlačovanými, v tomto případě s kubánskými disidenty, politickými vězni a jejich rodinami.

Nic proti zásadám EU, ale někdy, zakotvené ve směrnicích, působí jako školní řád pro nesvéprávné žáčky. Na jaře tomu budou již dva roky, kdy EU – po bezprecedentním uvěznění 75 disidentů na Kubě – nařídila, že euroambasády v Havaně musí zvát na své recepce tamní opozici. Že by na to nepřišli diplomaté demokratických států sami? Jenže když se tato praxe nelíbila Castrovi, EU – v zájmu dobrých vztahů, dobrých obchodů a vstřícnosti – se rozhodla tuto politiku změnit. V návrhu patřičné směrnice, iniciované lokomotivou euro-castrovských vztahů, španělskou socialistickou vládou, ovšem nestálo, že ambasády zvát disidenty nemusí, ale že je zvát nesmí. Tedy z příkazu změna rovnou na zákaz. Kdyby byla jednotka vstřícnosti zlu jeden chamberlain, Zapaterova vláda by na stupnici pěkně…