Spisovatel Virgilio Piñera se dodnes počítá mezi nepřátele revoluce. Po přečtení jeho Studených povídek pochopíte proč.
Jeden schod, druhý a pak ten poslední. Tajuplný kubánský klasik Virgilio Piñera stoupá po schodech do pátého poschodí v domě svého přítele lékaře, aby si zahrál čtvrteční partičku domina. Je vlahý havanský podvečer a schody zdolává sedmašedesátiletý spisovatel ztuha. Nakonec musí přivolat pomoc a na sestupu dolů umírá na srdeční selhání. Stala se tato smutná příhoda před dvaceti šesti lety opravdu takhle, nebo je naopak pravdivá zpráva, že nepohodlného autora nechala zavraždit kubánská tajná policie? Jako mnoho jiných příhod ze života Virgilia Piñery nelze ani tuhle po letech doložit. Také kvůli tomu, že na Ostrově svobody pořád vládne diktátorský režim, který Piñerovu literaturu od poloviny šedesátých let ostrakizuje a zakazuje.
Navýsost normální kanibal
V Čechách vychází tento autor poprvé a kniha Studené povídky se zásadně liší od představy, jakou ve čtenáři obvykle vyvolá spojení latinskoamerická nebo kubánská literatura. U nás známí autoři, jako je Zoe Valdésová a její žhavě drásavé Havana Blues či novinářsky laděný axulant Raúl Rivero, podávají o Kubě úplně jinou zprávu než Piñera. Přes veškerou krutost místních poměrů se tito spisovatelé neubrání svodům exotičnosti prostředí, o němž píší. Do jejich textů vždy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
