Mysleli, že su švihlá

Stavěla mravencům na cestičkách boží muka, spala na hrobech a obřadně pohřbila své punčocháče. Nerada vystavuje a vůbec nejradši by s uměním neměla nic společného. Laureátka letošní Chalupeckého ceny Kateřina Šedá (28) má opravdu hodně daleko k tomu, co si obvykle představíme pod pojmem výtvarník.

S vysavačem na AVU

Letošní verdikt Chalupeckého poroty se s tím loňským dokonale doplňuje: těžko si představit větší protiklady, než jsou Ján Mančuška a Kateřina Šedá. Výtvarník, který neustále drží krok s dobou a tvrdí, že umění nesmí vznikat bez vazby na aktuální myšlenkové trendy a světový kontext. A sociální umělkyně, jíž jde hlavně o přínos její práce v konkrétním místě a další kontakty se světem vnímá jako otravnou povinnost.

Totální zaujatost vlastními nápady, pro něž nepotřebuje hledat publikum, Kateřinu Šedou provází od počátku. Dcera elektromechanika a prodavačky z brněnského předměstí se na základní škole dvakrát neúspěšně hlásila na výtvarný obor Lidové školy umění, pak ji zázrakem přijali na střední uměleckou školu. Osnovy zvládala, ale to, co paralelně tvořila doma, se s nimi zcela míjelo. Rituál nedělního úklidu změnila ve výtvarné dílo, když po zemi rozprostřela papír posypaný uhlem a nechala na něm svou matku kreslit vysavačem. Jindy žehličkou vypalovala figury do starých prostěradel, zubní pastou malovala po umyvadle nebo vytvářela obrazy házením hrachu na zeď.…