Hrdina Landa v české poušti

Vyprodává arény, ovládá hitparády, ale pro české intelektuály nikdy nepřestal být fašistou. Fenomén Landa si však už zaslouží i jiný pohled.

Tři z pěti nejprodávanějších alb českých zpěváků loňského roku mají stejného autora. Muže, který nedávno vyprodal dvě sportovní haly, přiměl desetitisíce obyvatel nejateističtější země Evropy, aby se naučili slova chorálu Ktož jsú boží bojovníci a ve jménu vlasti a Boha je zanotovali spolu s ním. Proč má Daniel Landa takový úspěch a vliv? Odpověď nehledejme v něm samotném, ale spíše v říši české popkultury, která ho zrodila.

Málokdo Danielu Landovi upírá talent a charisma, ovšem jeho minulost militantního rasisty a následná proměna v plamenného národovce vzývajícího vlast, sílu a pořádek ho v očích mnoha lidí dodnes vyřazuje ze slušné společnosti. To ale nic nemění na tom, že loni u nás prodal víc desek než Lucie a U2 dohromady a v anketě o Největšího Čecha se vyšvihl na 35. příčku před Miladu Horákovou či Jana Palacha.

Zdánlivě to nedává smysl – zpěvák se ohání Ježíšem Kristem, pasuje se na siláka odhodlaného zemřít s mečem v ruce, mluví fanaticky, tvrdě, s otevřeným patosem a bez humoru. V Polsku by snad mohl mít úspěch, ale u nás? Tohle je přece antipod českého hrdiny, jenž obvykle vyniká mírností, vtipem, je obratný, praktický a jde zlatou střední cestou. Kupodivu ani loňská konverze ke křesťanství a založení tajuplného řádu…