Od šestnácti let se harcovala po klubech a těsně před šedesátkou se na ni usmálo štěstí.
Vždycky když si člověk myslí, že už na světě není žádná spravedlnost, objeví se takováhle zpráva: devětapadesátiletá Američanka Bettye LaVette, která už od roku 1962 patří k nejlepším soulovým zpěvačkám, a přesto o ní do letoška vědělo jen pár zasvěcenců, slaví triumfální úspěch s novým albem I’ve Got My Own Hell To Raise. Jakkoli je to neuvěřitelné, jde teprve o třetí studiové album osobnosti, jež se během své kariéry ani na chvíli nezastavila. „Odjakživa jsem makala, ať už za 50, 500 nebo 5000 dolarů. A nikdy jsem si neřekla, že bych radši šla dělat do McDonaldu,“ vypráví Bettye. Velký podíl na jejím znovuobjevení má výjimečný producent Joe Henry a osvícený ředitel hudebního vydavatelství Anti Records Andy Kaulkin, do jehož náruče se během poslední dekády uchýlili třeba Tom Waits, Nick Cave nebo Marianne Faithfullová.
Pět dnů pod stolem
Postoje tohoto nepříliš starého pána jsou inspirativní, přestože se s nimi valná většina lidí nikdy neztotožní. Dnešním posluchačům i recenzentům je vcelku jedno, jak válčí vysloužilé hvězdy, a mnohem raději popřávají sluchu hlasům nové generace. Kaulkin má ale jiný názor: „Myslím, že současná popkultura je posedlá mládím. A přitom je tu tolik starších umělců, kteří mají skutečně co říct. Ve všem, co dělají, se zračí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu