Kulturní tip
Z umělců, kteří se ještě dnes hlásí k surrealismu, je Jan Švankmajer určitě nejvýraznější. I proto, že své výtvarné a filmové představy, jež v duchu zásad surrealismu čerpají z podvědomých asociací, sexuálních tužeb či nejtemnějších obav, nebere tak docela vážně a svá témata strhává v grotesku. Tento čtvrtek se po pěti letech vrací na filmové plátno se snímkem Šílení.
Z umělců, kteří se ještě dnes hlásí k surrealismu, je Jan Švankmajer určitě nejvýraznější. I proto, že své výtvarné a filmové představy, jež v duchu zásad surrealismu čerpají z podvědomých asociací, sexuálních tužeb či nejtemnějších obav, nebere tak docela vážně a svá témata strhává v grotesku. Tento čtvrtek se po pěti letech vrací na filmové plátno se snímkem Šílení. Vymyslel mu žánrové označení „filozofický horor“ a jako obvykle v něm mísí hrané a animované prvky. Hlavní postavou je mladý muž jménem Berlot, který se jednoho dne seznámí s podivným Markýzem (předlohou mu byl sám Markýz de Sade). Je svědkem otřesných sexuálních orgií na Markýzově zámku a pak i vtažen do dění v hrůzostrašném blázinci, kde si lékaři a pacienti vyměnili role. Cesta k tomu stát se bláznem je otevřená…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu