Václavák jako magnet

Historická Praha roku 2005 je nejen krásná, ale i bohatá. Václavské náměstí, hlavní arterie metropole v srdci Evropy, ale churaví. Místo spojené s kulturní, hospodářskou a politickou energií Česka má viditelně neuspokojivý rozvojový poločas. V počtu kasin Václavák vede snad i před proslulou hamburskou Reperbahn. V gastronomickém ambiente nelze přehlédnout stánky servírující do ubrousku buřty s hořčicí.

Samé překážky

Návštěvník Václavského náměstí vidí nevyužité a nerenovované prostory, zatímco značkové obchodní domy se snaží nějak vejít do těsných prostor starých domů. Předválečný Baťa je snad poslední a jediný velkoryse a řekněme současně pojatý obchodní projekt. To není to, co by mohlo a mělo být pražskou zlatou promenádní mílí.

Tady nejde jen o vnější vzhled. Můstek je pro návštěvníky Prahy hlavně nástupní a výstupní prostor z těsných prostor Starého Města. Mnoho tisíc jich tu denně postává, rádi by si sedli, jen nemají kam. Nejvíce stolků k venkovnímu posezení nabízí na Václaváku fastfood McDonald – dohromady deset.

Protismyslně vděčí Praha za svou dnešní jedinečnost právě bolševickému konzervujícímu úpadku a válce, která se jí jako jednomu z mála měst na sever od Alp vyhnula. Mezi válkami byla Praha celkem elegantní metropolí. Po válce a za totality leccos vypadalo už jinak a bylo si těžko představit, že ušmudlaný bufet v průchodu Astra dodával v předchozích dekádách letecky delikatesy do jiných metropolí. Ale po listopadu…