Připomeňme si

Zhruba před měsícem se naší cizinecké policii podařilo ze země vypudit čtyři běloruské studenty, kteří si v Česku zaplatili studium na rusko-českém gymnáziu, zajistili si ubytování a splnili všechny náležitosti nutné pro vydání studentského víza. Vízum ale – bez udání důvodu – žádný z nich nedostal (Respekt č. 40/2005). O jejich patálie při cestě na svobodný Západ se začal zajímat ombudsman, ani to však na české strážce hranic neplatí. Naopak. Poté co se studenti rozhodli svůj příběh zveřejnit, čelí dalším a dalším nesmyslným překážkám.

Než byli mladí Bělorusové nuceni opustit Česko, stačili si vyřídit nové dokumenty pro českou ambasádu. Měli potvrzení o přijetí na gymnázium, dva z nich mohli doložit, že mají v Praze pronajatý byt, jeden má dokument potvrzující, že byl přijat do přípravných kurzů na Karlově univerzitě, za které zaplatil pět tisíc korun, a navíc osobní pozvání. Cestou do Minsku se vyhnanci stavili na nejbližší české ambasádě v polských Katovicích a zažádali o turistické vízum do ČR. Úředníci však po nich chtěli potvrzení, že jejich předešlá žádost o vízum byla zamítnuta. To neměli – česká ambasáda s nimi jednala jen po telefonu. (Ani v Minsku jim ho pak nedali – prý takové věci nepotvrzují.) Po Katovicích zkusili naše velvyslanectví ve Varšavě a vypadalo to, že se na ně konečně usmálo…