Mimochodem

Obnovená nádhera chrámu Panny Marie v Drážďanech, z nějž po válce zbyly jen trosky, mi připomenula nedávný zážitek z kostela sv. Anny v Praze. Jeho stěny pokrývá surově krásná koláž z vrstev starých omítek, odřených místy až ke zdivu, z pozůstatků skvostných fresek i z ran zajizvených hrubě nakydaným betonem. Architektka Eva Jiřičná pouze obnažila a zakonzervovala spoušť, kterou tu zanechal čas – méně renomovaného tvůrce by asi památkáři donutili k líbivějším opravám.

První kostelík prý v těchto místech založil sám svatý Václav, což ovšem tvrdí nejméně důvěryhodný český kronikář Hájek z Libočan. Dochovaly se pozůstatky rotundy z doby kolem roku 1100, v dalším století si tu své sídlo vybudovali templáři a po nich se tu usadily dominikánské jeptišky. Za husitů unikl klášter vypálení jen díky protekci. Přebývala v něm Žižkova teta, které prý strašlivý synovec v čele rabujících houfů pravil: „Nic ty se, teto, neboj! Pro tebe já ušetřím kláštera i sester, pokud ovšem budete přijímat svátost pod obojí.“ Tak se zřejmě také stalo, neboť klášter tu vydržel dalších tři sta padesát let, než jej zrušil osvícený Josef II. Další historická role areálu připadla, když v něm obrozenci začali tisknout první české noviny a knihy. Později se z chrámu stalo skladiště s šesti vestavěnými patry, aby se tam toho víc vešlo.

Prostor, který před sedmi lety získala nadace Vize 97, dnes slouží světským obřadům kulturního rázu. Eva Jiřičná v něm nedávno při křtu své…