Kudy povede Václavák

Má to být přelomová událost – pražští politici chtějí začít napravovat mizernou reputaci nejslavnějšího českého náměstí. Místa, kde se psala kronika našich novodobých dějin. Místa, kde se Češi scházeli, když jim teklo do bot a hledali pomoc u svého patrona. A místa, kterému se dnes našinec raději vyhne a cizinec se nestačí divit.

Pozor, jede tank

Vyrazit na Václavské náměstí znamená především nabrousit si lokty a obrnit se trpělivostí. Zatímco totiž proudící auta mají místa více než dost, davy lidí jsou nuceny se mačkat na chodnících, z nichž ještě velkou část zabírají různé stánky s fastfoodem, vyvěšené cetky, chodící reklamy, kapesní zlodějíčci či unavené prostitutky. Přímo za sochou Václava se zabydleli streetworkeři, ale i prodejci drog.

Po západu slunce Václavské náměstí trochu prořídne a ožívá škvár, který přes den podřimoval a jenž noc co noc přitahuje specifickou klientelu. Na stánky s tradičními klobásami se začínají lepit skupinky podnapilých turistů z Británie, které Pražané láskyplně označují jako „popeláře z Londýna“. Ti se pak přesouvají buď do nějakého fajnového pubu, třeba do Lucerny, nebo do kasina či do nevěstince. Procházející muže pak zastavují pasáci nabízející mladé ženy. Střední pás náměstí zůstává ve dne v noci nevyužitý. Není tam totiž nic lákavého. A v cestě stojí příliš mnoho překážek na to, aby se tam člověku vůbec chtělo: je…