Krvavé ságy z dob stěhování národů známe především z Písně o Nibelunzích, jež byla sepsána ve středohornoněmčině počátkem 13. století. Epos Waltharius zůstává v jejím stínu, byť s ní dějově souvisí a vznikl dokonce o pár století dřív. Jenže v latině, takže se nestal zakladatelským dílem národní literatury. I proto byl do češtiny přeložen teprve nyní, a to studenty Arcibiskupského gymnasia pod vedením J. Kopeckého, který jej opatřil předmluvou a spolu s V. Šmilauerem vydal vlastním nákladem ve 222 číslovaných výtiscích. Úžasný krvák, v němž meče nestačí oschnout, se chvílemi blíží frašce. Zřejmě záměrně, zdá se totiž, že jej vytvořil nějaký poťouchlý klerik k pobavení klášterních spolubratrů, kteří se váleli smíchy nad rytířskými mravy.
Sir Jonathan Sacks
, vrchní rabín britského Commonwealthu povýšený letos královnou do šlechtického stavu, absolvoval vedle klasických židovských studií také Cambridge a Oxford. Útlý svazek
O svobodě a náboženství
z nakladatelství P3K přináší výbor z jeho komentářů k sidrám – biblickým pasážím určeným k svátečnímu předčítání. V krátkých, průzračně srozumitelných, myšlenkově však mimořádně bohatých textech spojuje tradiční talmudistický důvtip s moderní hermeneutikou, aniž by čtenáře zastrašil přílišným intelektualismem, a s jemnou pronikavostí odhaluje, jaké nadčasové i aktuální významy nám při četbě Bible…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu