Čekání na lepší

Více než polovina Čechů si přeje vznik nové strany a říká si jako ta padlá žena ve filmu Limonádový Joe: „Snad přijde někdo, kdo mě učiní jinou, lepší.“ Češi na ideální strany čekají už dlouhá desetiletí. Vlastně od vzniku republiky, který jsme si minulý týden připomínali.

Dobrým směrem

„Náš program: Nebát se a nekrást. Naše taktika: Poctivost i v politice.“ To není heslo pro letošní volby, šla s ním pro hlas voličů v roce 1925 Národní strana práce, mezi jejíž členy patřily osobnosti jako Karel Čapek či Ferdinand Peroutka a jejíž ctižádostí bylo ukázat, že politická strana se nemusí zabývat jen politikařením a vlastními zájmy. Strana brzy pohořela a už za pět let zanikla. Proč? Protože – stejně jako o pár desítek let později ODA nebo Unie svobody – měla sice hezké řeči, ale v praktickém životě nedokázala nabízet programovou alternativu.

Nyní se volání po čisté straně ozývá znovu, a to nejen v průzkumech. Pětasedmdesát procent Čechů si myslí, že strany jsou zkorumpované, pro praktický svět nepoužitelné, a většina mladých lidí se stydí za své politiky. Každý druhý by si pak přál vznik nové strany, která bude konečně tou spravedlivou. V nedávném rozhovoru pro Respekt i Václav Havel říkal: „Touha po politické alternativě, tedy po něčem, co není ještě se současnou politickou mocí zapleteno, je v naší společnosti silná, takže nelze vyloučit, že se v těchto nebo příštích volbách dočkáme lecjakého…