David Cameron to jako poradce britských premiérů všechno viděl pěkně zblízka. Když byli konzervativci v roce 1988 na vrcholu moci. Když padla Margaret Thatcherová. Když se z nitra nemohoucí Labouristické strany zjevili jacísi Blair s Brownem a vykázali konzervativce do opozičních lavic. Když pak bezmocní toryové prohráli podruhé i potřetí. A když se teď právě znovu pokoušejí ve svých řadách najít někoho, kdo by labouristy porazil. Na svých 39 let toho současný stínový ministr školství zažil dost. A podle jeho raketového výstupu na výsluní posmutnělé strany se zdá, že má ještě ledacos zajímavého před sebou.
Toryové mají jasno
Před zraky delegátů, z nichž většina právě prožívá podzim života, pochoduje rtuťovitý, sebevědomý muž ve středním věku, s černou kšticí a hladkou tváří, na které se strniště nejspíš nikdy ani nepokusilo o úspěch. Přednáší z hlavy, do publika odpaluje krátké, ostré věty a hesla. Tvrdou sebekritiku. Čísla statistik. Občas nějaký ten vtip. Ale hlavně burcující výzvy a odhodlaná předsevzetí. Je úterý 4. října a David Cameron stojí před životní šancí. Jeho kandidátský projev na sjezdu Konzervativní strany v Blackpoolu se na rozdíl od protikandidátů neomezuje na výpady proti labouristům a slibuje zpřístupnit stranický program celé nové generaci voličů. Vystoupení přeruší dvacetkrát potlesk a na závěr ho na okamžik omlazení delegáti odmění tříminutovými ovacemi…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu