Glosa

Není pochyb o tom, že být blízko jmenování ministrem a pak sledovat, jak vytoužené křeslo mizí, může někomu způsobit zatemnění mysli. Ale to, co se stalo Davidu Rathovi, je příliš. Odpovídat hlavě státu na její věcné argumenty nadáváním do „vrtošivých staříků“ je ubohost, která se prostě ve slušné společnosti nepardonuje. Výhrůžka, že prezident bude za svůj vzdor odvolán, dosvědčuje, že Rath opravdu neví, co mluví. A tato trapná, své nervy neovládající osoba by měla zasednout do vlády? Nepředstavitelné.

Spor je známý: Rath se má podle premiéra Jiřího Paroubka stát ministrem zdravotnictví. Jenže Rath je zároveň šéfem České lékařské komory a to je – nejen podle prezidenta – střet zájmů. Proto ho odmítl jmenovat. Premiér i kandidát na ministra se rozčilují, že na to nemá hlava státu právo, protože podle ústavy musí Ratha jmenovat.

To je pravda, ale Klaus vystupuje po vzoru Václava Havla, který k naprosté zlosti ODS tvrdil, že je tu také něco jako „duch zákona“. Rath opravdu porušuje ducha ústavy – když je zástupcem jedné profesní skupiny, nemůže být zároveň i ministrem. A skutečně nestačí, že je ochoten své šéfování komory „pozastavit“ po dobu pobytu ve vládě. Není přece žádoucí, aby v budoucnosti byl ministrem třeba „pozastavený“ šéf odborů či šéf svazu průmyslu.

Prezident Klaus tedy správně kritizuje a zdržuje. Na druhé straně to je skutečně jediné, co může dělat. Podle ústavy musí jmenovat,…