Dědictví španělské chřipky
Když skončila první světová válka, miliony lidí slavily. Netušili, že záhy na ně čeká další a co do počtu mrtvých ještě hrozivější „morová rána“. Plnou silou dopadla hned v prvních poválečných letech (1918–1919) a její jméno bylo španělská chřipka. Vzpomínky na ni dávno vybledly. S virem H5N1 za humny se ale začínají stále silněji vracet. Je dobré si připomenout, co se tehdy vlastně událo. I proto, abychom si uvědomili, v čem všem je dnes situace jiná, a nepropadali hysterii.
Když skončila první světová válka, miliony lidí slavily. Netušili, že záhy na ně čeká další a co do počtu mrtvých ještě hrozivější „morová rána“. Plnou silou dopadla hned v prvních poválečných letech (1918–1919) a její jméno bylo španělská chřipka. Vzpomínky na ni dávno vybledly. S virem H5N1 za humny se ale začínají stále silněji vracet. Je dobré si připomenout, co se tehdy vlastně událo. I proto, abychom si uvědomili, v čem všem je dnes situace jiná, a nepropadali hysterii.
Dobře utajená pandemie
Pandemie španělské chřipky kulminovala na podzim roku 1918 a oběti si nevybírala. Zabíjela slavné i neznámé, chudé i bohaté. Připravila o život francouzského básníka Guillauma Apollinaira, dostala na smrtelnou postel španělského krále, postihla amerického prezidenta Woodrowa Wilsona během versailleských mírových jednání.
Podle některých odhadů se nakazilo 400 milionů lidí, podle jiných infikoval virus plnou polovinu lidstva a počet nemocných se vyšplhal na jednu miliardu. Obětí na životech udávají historici 20 až 50 milionů. Mnohem více než v právě ukončené první světové válce, kde za čtyři roky padlo 8 milionů vojáků.
Španělská chřipka překonala podle některých údajů dokonce i středověkou „černou smrt“ – morovou pandemii z let 1347 až 1353, při které zemřelo jen ve Francii 8 milionů lidí.
Španělsko sice propůjčilo nejničivější…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu