„Mocná hnutí mysli, která boří a ničí, nepokládám za něco většího, nýbrž za něco menšího. Snažím se odhalit laskavý zákon, kterým je lidský rod veden,“ tato část předmluvy k Pestrým kamenům je pro výjimečného spisovatele a učitele Adalberta Stiftera typická. Zřetelně si přál, aby jeho knihy vychovávaly čtenáře k lidské zralosti, a snad i to, aby společnost povzbuzovaly při hledání modernějších vzdělávacích postupů a modelů. Hrdinové jeho próz bývají těžce zkoušeni životem, ale později dospějí k vnitřnímu míru, někdy i k hmotné spokojenosti, a zejména ke schopnosti být vzorem svému okolí. Idealista s tragickým osudem se narodil 23. 10. 1805 v Horní Plané.
Spíše než Jiráskovi se Stifterovo tvoření podobá Boženě Němcové: své myšlenky spisovatel formuluje v nadnárodním, humanistickém a křesťanském duchu, ne však staromilsky. Některé příběhy se odehrávají na českém území (Vítek, Z kroniky našeho rodu), ale i v jiných knihách se dočteme, jak tu či onu postavu osud na chvíli zavedl do Čech. Do svých textů se Stifter nerozpakoval vkládat dlouhé a podrobné popisy alpských krajin a lesů, stejně jako několikastránkové pasáže o květinách nebo hmyzu. Ty budily obdiv i odmítání už v čase svého vzniku, dávno předtím, než vývoj fotografie, filmu a moderní estetiky podobné popisy šmahem zamítl. Přírodu Stifter zjevně miloval, ona je hlavní hrdinkou jeho knih. Náruživě se věnoval také kreslení a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
