Rudo-černá šance

Na první pohled by se mohlo zdát, že koalice dvou největších německých stran nemůže přinést moc dobrého. Vždyť se tak programově liší. Jenže správně to řekl známý politik CDU Kurt Biedenkopf: „Nyní musí křesťanští a sociální demokraté sníst, co si nadrobili během posledních deseti let.“ Skutečně, obě strany si už léta vzájemně blokují většinu pokusů o reformy – do konce vlády Helmuta Kohla v roce 1998 se o to zasloužili sociální demokraté, od nástupu Gerharda Schrödera zase opoziční křesťanští demokraté. A nyní je třeba ukázat, co dokážou společně.

Nahlíženo z mocenského hlediska, má velká koalice nejlepší předpoklady pro prosazení nutných reformních kroků, bez nichž se Německo nedostane z útlumu. CDU/CSU a SPD disponují pohodlnou většinou ve Spolkovém sněmu – 448 hlasů z 614 – a též ve Spolkové radě, i když zde mají z 69 hlasů 36, k dvoutřetinové většině jim ale chybí deset hlasů. Bez nich nelze prosadit změny ústavy.

Co s rozpočtem

Nová vláda má tři základní úkoly: sanace spolkových financí, reformu federalistického uspořádání země a pracovního trhu. A problémů je celá řada. Rozpočet na rok 2006, který ještě vypracoval sociálnědemokratický ministr financí Hans Eichel, stojí na očekávání vysokého růstu ekonomiky, který nemusí přijít, a nepočítá s výdaji na řešení nezaměstnanosti. Jen na spolkové úrovni už nyní chybí 50 miliard eur. Také se ukazuje jako nezbytné zvýšit daně z přidané hodnoty, což ve svém…