Město, kde se snídá burčák

Bývala tu kulturní poušť, teď sem jezdí celá Vysočina pro knihy. Romány, básně i návody na hubnutí.

Havlíčkův Brod – kultury hrob. Tento slogan se pro město na Vysočině ujal za normalizace. Mikoláš Chadima v memoárech uvádí, jak se podobným „profízlovaným maloměstským dírám“ rockový muzikanti vyhýbali na sto honů. „Tady vás policajti zmlátili už za to, jak vypadáte. Dělat jste nemuseli nic,“ vzpomíná Michal Svatoš, příznivec místní punkové kapely Křečové žíly. Do vzpomínek se pouští i notář a šéf místního kulturního klubu, Ladislav Vondrák. „Kousek odtud ve Staré Říši zavřeli Jirouse, na Lipnici byl průšvih s Havlovým vystoupením. Žili jsme tu dost přikrčeně.“ A právě z místa považovaného téměř za kulturní pustinu se rozhodla Markéta Hejkalová vytvořit „město knih“. „Přivdala jsem se,“ vysvětluje svoji tehdejší poněkud riskantní volbu spisovatelka a překladatelka, která si úspěšným prvním ročníkem knižního veletrhu v roce 1990 splnila dávný sen. Od té doby se konal už patnáctkrát, naposled letos začátkem října.

Nasytím vás

„Zpočátku byl všechno problém. Sehnat volné stoly, židle. Lidi mi nedůvěřovali. Intelektuálka z Prahy – znělo to jako nadávka,“ vzpomíná Markéta Hejkalová. Místní vzali veletrh za svůj až po letech. Teď se na něj sjíždějí tisíce čtenářů, nakladatelé, spisovatelé, vždyť mimo pražský Svět knihy nemá havlíčkobrodská knižní…