Ve své výroční zprávě uvádí Evropský patentový úřad, kolik patentů udělil v r. 2004 podle země původu. Jsou to zajímavá čísla. Vyplývá z nich, že v přepočtu na milion obyvatel odešlo například do Švýcarska od tohoto úřadu 289 patentů, do Švédska 168, do Finska 165, do Německa 165, do Nizozemí 106, do Dánska 89, do Rakouska 78, do Slovinska 13, do Maďarska 3,8… a do Česka 2,5.
Dobře, Švýcarsko je sídlem mnoha mezinárodních firem, což vysvětluje jeho prvenství. Ale proč je Německo, Finsko nebo Švédsko v této statistice skoro sedmdesátkrát úspěšnější než my? A proč nemáme ani na Slovinsko? V penězích to nebude: poplatky úřadu a odměna patentovému zástupci dohromady činí typicky desetitisíce až statisíce korun, tedy jen zlomek toho, co stojí vývoj a zavedení do výroby. Ve vyšší vrozené inteligenci Němců či Finů to snad taky nebude.
Ale mohlo by to být jejich lepším vzděláním.
Kdo se bojí čínských textilek
Většina Čechů si myslí, že naše vzdělání patří k nejlepším na světě a že cizinci mají ve srovnání s námi horší vědomosti. Hodnotíme-li vzdělání podle objemu naučených vědomostí, pak na tom možná opravdu nejsme špatně. Špatně jsme na tom s patenty. Verbální reprodukce starého nám jde; se schopností vynalézat, tvořit nové, je to zřejmě horší.
Jenomže jsou to právě patenty, a ne body v televizních kvízech, co ovlivňuje ekonomickou úroveň země. Vezměme jednoduchý příklad. Ještě před nějakými třiceti lety byla oprava rádia, fotoaparátu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
