Co se děje ve světě

Důležitost historického zkoumání bývá často zdůvodňována tím, že minulost je třeba poznat, abychom se napříště vyvarovali jejích chyb. Jenže jak se v dějinách vyznat? Profesionální historici veřejnost mnohem raději zásobují fakty a letopočty, než by nabízeli klíč, jak taková data číst. Kalifornský profesor Jared Diamond to dělá přesně naopak. Odvážná interpretace dějin mu na sklonku 20. století vynesla Pulitzerovu cenu a letos na úspěch navazuje další hojně diskutovanou knihou Kolaps s podtitulem Jak si společnosti volí mezi úpadkem a úspěchem.

Obě publikace lze vnímat jako dvě strany téže mince. V knize Pistole, bakterie a ocel (Guns, Germs and Steel, 1997) se osmašedesátiletý vědec snažil přijít na to, proč evropská společnost získala v průběhu dějin celosvětovou dominanci. Vyspělá kultura? Lepší mozky? Křesťanství? Ale kdepak, chlubit se není čím. Evropa měla prostě štěstí. Diamond to dokládá erudovanou poutavou exkurzí do minulosti několika kontinentů, v níž se ten náš po skončení doby ledové ocitá ve výrazně výhodnějších podmínkách než ostatní. Příznivé klima, nejvíce druhů rostlin použitelných pro kontrolované zemědělství, řada velkých savců ochotných tahat náklad, nechat se vykrmit nebo nosit na hřbetě vojáky. Je jasné, že s takovýmhle základem se rozvoj a nadvláda nad smolnějším zbytkem světa nemohly nedostavit. Jenže – řečeno Diamondovou provokativní zkratkou …