Vymítači mozků hlásí úspěch

Ve strohé čekárně cizinecké policie na pražské periferii sedí vedle dvou vietnamských obchodníků tuzemsky vyhlížející muž s kufříkem na kolenou. Vladislav Böhm (48) je Čech jako poleno, přesto je na něm v přísné cizinecké úřadovně znát nervozita. Přišel sem, protože mladí klienti jeho firmy, na kterých závisí jeho podnikatelské živobytí, nedostali v Česku povolení studovat. Böhm by se rád dozvěděl proč – a taky by chtěl úředníky přesvědčit, aby své rozhodnutí změnili. Obojí je však marné. „Nemám s vámi o čem mluvit. Náš verdikt je konečný a důvody nesdělujeme,“ říká podnikateli policistka během krátké audience po hodině čekání. Pro čtveřici studentů z Běloruska a Ruska tak končí sen o vzdělání na svobodném Západě. Přestože doložili potřebné dokumenty, zaplatili školné a nájem, dnes sedí v ubytovně na kraji Prahy a nevědí, co si počít.

A všichni měli být šťastní

Nikita Astraverchau (17) z Minsku objevil inzerát Böhmovy firmy Czech Open Institute nabízející zájemcům studium v Česku před časem na internetu. Rozhodl se jít do toho. Podle instrukcí zaplatil dvanáct set eur za první pololetí a podal na české ambasádě v Minsku žádost o studentské vízum. „Na velvyslanectví mi řekli, že vystavení studentského víza chce víc času, a proto mi zatím dají turistické,“ říká Nikita dobrou češtinou: jazyk se začal učit už doma, aby si ulehčil začátek výuky v cizí…