„Nikdy bych nechtěl patřit do žádného klubu, který by měl za člena někoho, jako jsem já.“ Kdo tohle řekl? Možná Groucho Marx, možná Sigmund Freud, ale jako ulitá ta věta sedí na někoho jiného. Woody Allen ji coby newyorský komik a televizní scenárista Alvy Singer pronáší v úvodu filmu Annie Hallová. Svého dodnes nejslavnějšího a podle mnohých i nejlepšího snímku, jímž tohle pondělí na ČT 2 od 21.30 pokračuje jeho retrospektiva.
Než Woody Allen v roce 1977 natočil Annie Hallovou, měl za sebou pět komedií, vesměs parodujících různé filmové nebo jiné žánry. V romantické komedii o vztahu neurotického čtyřicátníka a jeho přímočaré cílevědomé partnerky se poprvé dotkl osobnějších témat. S představitelkou Annie Diane Keatonovou totiž o pár let dřív prožil podobně neúspěšný románek a mnoho indicií vedlo k domněnce, že film je z velké části autobiografický, přestože Allen to dodnes popírá. Film zůstal veselohrou, ale zároveň kroužil kolem závažných témat současného velkoměsta: rozpadajících se vztahů, vyrovnávání se s dětstvím, depresí a pesimismu, sexu, hrůzy ze smrti. Možní autoři v úvodu zmíněného vtipu – Freud a bratři Marxové – se stali jeho pomyslnými kmotry.
Film si oblíbili diváci i kritika. Poprvé od dob Občana Kanea byl jeden tvůrce nominován na tři Oscary (za herecký výkon, režii a scénář), v soutěži o nejlepší film roku pak porazil Lucasovy Hvězdné války.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu