Startujeme s Tureckem

Host jako host,“ řekl Palivec, „třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika. Zaplať si pivo a seď si v hospodě a žvaň si, co chceš. To je moje zásada.“ Tuto krystalicky čistou ukázku českého, potažmo evropského liberalismu vůči Turecku a Turkům stvořil kdysi ve svém Švejkovi Jaroslav Hašek. Jenže nyní jde do tuhého a evropský i český liberalismus váhá.

Je to více symbol než skutečná revoluční změna, ale symboly často mívají dramatickou váhu. Právě dnes zahajuje Evropská unie vstupní rozhovory s Tureckem. Tedy: má zahajovat. Vždyť jako ilustrace veškerých zamotanin slouží poslední spory v EU. Rakousko pohrozilo bojkotem evropského vyjednávacího mandátu, nezůstane-li již předem v záloze „privilegované partnerství“ pro Ankaru. Kde je společná evropská politika? Takhle se ptají nejenom Turci. A kde je společná česká politika? Takhle se může ptát každý zdejší čtenář novin: premiér Paroubek váhá, liberální opozičník Zieleniec možné členství Turecka zpochybňuje, konzervativní opozičník Zahradil naopak vítá. Přitom základní otázky se dají zjednodušit na pouhé dvě. A právě odpověď na ně může posloužit jako klíč k určování liberálů a konzervativců ve vztahu k Turecku.

Co je fér a co nefér

Za prvé: patří Turecko do Evropy? Rozuměj – patří do Evropské unie stát, který neodvíjí svou tradici od křesťanského základu? Liberál řekne ano, konzervativec spíše ne. Je to v rámci logiky věci a nemá smysl se nad…