Absolut Doblba

Jaroslav Dušek je sice čím dál podobnější Pierru Richardovi, ale to je tak jediné, čemu se budete smát.

Reklamní kampaň, jakou si dopřává nový český film Doblba!, musí u kolegů z branže vzbuzovat lehkou závist. Tváře herců Petra Čtvrtníčka a Jaroslava Duška shlížejí snad úplně odevšud, celostátní deník MF Dnes neváhá filmu vystrojit propagační přílohu ve své originální grafice a monitorovat každý pšouk jeho tvůrců. „Udělat“ kulturní událost je zkrátka dnes především práce pro producenta a Petr Vachler ji ovládá nad jiné. K tragičtějším okolnostem téhle „černé barevné komedie“ patří to, že se tentýž muž chopil také psaní scénáře a režie. A že mu s tím nikdo nepomohl.

Hořké chvíle

Mimochodem, už zmíněný černo-barevný podtitul by vydal na samostatnou úvahu. V Česku se stalo pravidlem, že každý ambicióznější film je tvůrci prezentován jako směs sladkých a hořkých chutí. Komedie musí dostat přívlastek drsná, tragi- nebo černá, od dramatu se žádá, aby diváka rozesmálo, a groteska se neobejde bez temných hlubin. Není to náhoda, v pozadí téhle tradiční menzelovské dvojakosti tušíme velmi pragmatický odhad: tuzemský divák se chce v kině pobavit, ale zároveň odcházet s pocitem, že si sáhl na skutečný život. Jiné cesty se moc nezkoušejí, takže tragikomedie v české kinematografii ovládly pole. Filmaři se k nim uchylují téměř mechanicky a invence zpracování pak logicky připomíná spíš přípravu čaje s citrónem než…