Ztracený syn firmy Blecha

Objevování zapomenutých umělců se od dob romantismu stalo jakýmsi mystériem světského kulturního provozu. Společnost tak dává najevo, že si necení jen zjevného úspěchu, ale dokáže časem rozpoznat i skryté hodnoty, jejichž jedinečnost vynikne teprve z odstupu. Kdyby zneuznané umělce nepoháněla naděje v alespoň opožděné zadostiučinění, existovalo by asi mnohem méně uměleckých děl, která dnes pokládáme za výtečná. Výstava Emil Králíček – zapomenutý mistr secese a kubismu v pražské Galerii Jaroslava Fragnera ukazuje, že posmrtné uznání není vyhrazeno jen básníkům, malířům či skladatelům, ale může potkat i dobrého profesionála méně romantického oboru. Architekt Emil Králíček (1877–1930) vytvořil nejzajímavější část díla jako námezdní projektant větších stavebních firem, kde své výkresy podle dobových zvyklostí nesměl ani podepsat.

Ztracen mezi generacemi

K postavení mezigeneračního outsidera předurčil Emila Králíčka už rok narození: byl jen o pár let starší než zakladatelská generace českých modernistů ze Skupiny výtvarných umělců, a jen o pár let mladší než představitelé secese, s jejichž estetickými názory se modernisté rázně rozešli. Svou praxi po studiích na stavební průmyslovce započal v ateliéru renomovaného pražského architekta Antonína Balšánka, u nějž se stihl ještě podílet na projektech reprezentativních budov v historizujícím stylu (např. Muzeum hl. m. Prahy…