Ve sborníku Romové: Kultorologické etudy píšete o „národním obrození“ Romů, jehož projevy v posledních letech sílí. Existují paralely mezi tímto hnutím a např. obrozeneckými snahami Čechů v 19. století?
Etnorevitalizační hnutí vychází z úplně stejných ideových předpokladů jako nacionalismy 19. století. Jejich základem je představa, že národ či etnická skupina je přirozenou kulturní pospolitostí založenou společném pokrevním původu. Souvislost mezi biologickým původem a kulturou je ale pověra, výmysl. To nemění nic na tom, že hlasatelé nacionalismu či etnicity vznášejí požadavek, aby se takto vymyšlené „kulturní“ jednotky kryly s jednotkami politickými. V 19. století nacionální hnutí usilovala o ustavení vlastního národního státu, zatímco současná „obrozenecká“ hnutí usilují spíše o institucionální autonomii v rámci stávajících státních útvarů. Z ideologického hlediska se jedná o kopie, liší se pouze historický kontext. V tomto smyslu také můžeme slovo etnikum chápat jako synonymum slova národ.
Jak si vysvětlujete takovou podobu mezi dvěma hnutími, která od sebe odděluje 200 let? Důvody utváření národních států v 19. století, jakými byly především nastupující industrializace a urbanizace, v dnešní situaci nenajdeme.
Nacionalistické snahy se objevují hlavně v prostředí, kde dochází k zásadním proměnám dosavadního společenského…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu