Kruté Slovensko
Zpráva, že romské děti na východním Slovensku jedí hladem trávu, znepříjemnila snídani řadě zdejších čtenářů novin. Přišli s ní loni v září výzkumníci Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), kteří takové scény spatřili na vlastní oči. Od té doby se mimo jiné stalo to, že napadl sníh. A vznikla tak otázka, co se v místech srdcervoucí chudoby děje teď.
Zpráva, že romské děti na východním Slovensku jedí hladem trávu, znepříjemnila snídani řadě zdejších čtenářů novin. Přišli s ní loni v září výzkumníci Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), kteří takové scény spatřili na vlastní oči. Od té doby se mimo jiné stalo to, že napadl sníh. A vznikla tak otázka, co se v místech srdcervoucí chudoby děje teď.
Hledači pokladů
Pasoucí se děti vídal i Karel Novák z Úřadu vládní zmocněnkyně pro záležitosti Romů. „Ano, tady v Rudňanech se to odehrávalo přímo pod našimi okny,“ říká. „Jeden čas byl hlavní stravou dětí šťovík. Měly pak hrozné průjmy.“ Teď je situace o něco lepší, od září mají v některých školách – záleží na dobré vůli obce – děti z rodin v hmotné nouzi jídlo skoro zadarmo.
Rudňany mají tři a půl tisíce obyvatel, skoro polovina z nich žije ve třech osadách na okraji vsi. Největší vznikla na místě bývalého rudného dolu. První lidé se nastěhovali do baráku po dělnících před čtvrt stoletím, když místo začalo být po závalu nebezpečné. Kolem postupně vyrostly desítky chatrčí. Jedna z nich – hned u jediného zdroje vody pro celou osadu, zahnuté trubky trčící kolmo ze země – patří Zdeně Pokutové a jejímu muži. Uvnitř je mnohem útulněji, než stavba tři krát tři metry bez oken slibuje zvenčí. Polena narovnaná kolem malých kamen, na stole čistý ubrus, dva gauče, zároveň k sezení i na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu