CEZ republic

Hlavní tuzemský výrobce elektřiny, společnost ČEZ, je na dosah velkému triumfu. Konečnému zúročení mnohaleté dřiny. Tím je definitivní obtočení si vlády kolem prstu. Ekonomičtí ministři Milan Urban a Martin Jahn totiž minulý týden prohlásili, že Severočeské doly by měl stát prodat právě českým energetikům. Pokud se tak stane, bude to velká chvíle lobbismu v Čechách.

Je to celé poučný příběh. Na začátku 90. let měl ČEZ na kahánku. Mluvilo se o jeho rozdělení a prodeji po jednotlivých elektrárnách, o zastavení jaderných plánů, o rychlé liberalizaci trhu s elektřinou a otevření se zahraniční konkurenci. Také se hodně mluvilo o ochraně životního prostředí – zastavení levných vývozů proudu a úsporách. Šéfové ČEZ to ale všechno záhadně snadno odvrátili. Třeba když v roce 1993 tvrdili, že bez rychlé dostavby Temelína bude stát „do čtyř let“ bez proudu. Nebo když vydávali silný ČEZ za národní zájem. Nebo když další půjčky a vládní souhlas na zprovoznění Temelína doplňovali sliby, že si vydechnou severní Čechy. Jasně že nevydechnou. Chacha. Pokud Jahn s Urbanem svůj záměr prosadí, bude se naopak těžit dál a dál až do posledního kousku uhlí. Mimo jiné tím bude zpečetěný osud vesnic, které se dnes brání posunutí limitů těžby, stanovených začátkem 90. let. Protože síle „uhelně-energetického“ ČEZ už opravdu žádná překážka neodolá. Stačí, když jeho bossové lusknou prstem.

Ono to tak vlastně funguje už teď – stačí si nalistovat poslední…