Cesta protidrogového samuraje

Jiří Vacek prožil několik let těžké závislosti na heroinu. Svůj boj s drogou vyhrál a drogy začal nenávidět. V jejich potírání se angažuje už léta, teď přišla jeho hvězdná hodina. Přestože většina zdejších odborníků s jeho koncepcí protidrogové politiky nesouhlasí a přestože nedisponuje ani – jinak pro úřední funkci svatou – maturitou, stal se Jiří Vacek po dohodě koaličních špiček sedmým náměstkem ministra vnitra. Bude se věnovat prevenci a patologickým jevům.

Správná sázka

Na cestu bojovníka proti drogám se vydal po mnoha životních zatáčkách. V Německu, kde strávil dvacet exilových let, prošel typickou a nenahraditelnou školou nejrůznějších zaměstnání od popeláře až po terapeuta a policistu. Absolvoval zde též stavební školu, jejímž studiem dnes vysvětluje, proč v devadesátých letech chvíli neprávem používal titul inženýr. „Byl jsem stavbyvedoucí a v Německu to s tituly funguje jinak než u nás. Ale byla to chyba, uznávám,“ říká Vacek. V roce 1975 odjel pracovat na stavbu v africké Rwandě. Tady poprvé okusil heroin. „Nejdřív jen rekreačně, pak droga vše ostatní vytlačila,“ vzpomíná Vacek. S těžkou závislostí se vrátil zpět do Německa, kde se mu povedl zázrak: dostal se z toho. „Tenkrát se můj vztah k droze vyvinul v nenávist,“ říká. Začal pracovat s drogově závislými jako terapeut a nakonec nastoupil do policejní protidrogové…