Stažení z pásma Gazy pomůže izraelskému hospodářství. To podstatné však přichází zevnitř země: jde o dokončení privatizace a zlomení moci státních monopolů.
Dnešní Izrael není zrovna rájem na zemi. Měřeno podle HDP na hlavu je Izrael 32. nejbohatším státem světa a stažení z pásma Gazy má zvýšit jeho hospodářský růst o jedno procento ročně. Na druhou stranu jsou platy v Izraeli srovnatelné s Českou republikou, ačkoli ceny jsou jedenapůlkrát vyšší. Důvodem tohoto stavu je přeregulovaná ekonomika s vysokým podílem státního sektoru a vysokými státními výdaji. Izrael totiž založili hlavně chudí přistěhovalci, a stát proto vzal rozjezd ekonomiky do svých rukou a také ji z velké části kontroloval (v roce 1972 byl podíl státu na ekonomice zhruba 70 %). Kapitál pocházel z dluhopisů či zahraničních půjček. Státní výdaje se dlouhodobě držely nad 10 % HDP, a v době jomkipurové války v roce 1973 se dokonce vyšplhaly až na 35 % (od 60. let přispívají Izraeli na vojenské výdaje i Spojené státy, a to každoročně minimálně 2 % izraelského HDP prostřednictvím nenávratných půjček).
Navzdory tomuto zatížení izraelská ekonomika do 70. let silně rostla – rychleji než například tehdy nejrychleji rostoucí ekonomika Evropy Německo či dnešní Čína. Bylo to způsobeno stálým přílivem kvalifikovaných pracovních sil ze zahraničí a odbouráním celních bariér při vývozu do Spojených států a posléze i do zemí tehdejších Evropských společenství. Růst ovšem začal stagnovat a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu