Dlouholetý miláček české politické scény Stanislav Gross hodil ručník do ringu. Historie jeho vzestupu a pádu je historií české politické kultury.
Přesně před rokem byl Stanislav Gross (36) na vrcholu kariéry. Po stranické vzpouře proti „nekomunikativnímu“ Vladimíru Špidlovi dostal post stranického i vládního šéfa – nejmladšího v historii této země – a nešetřil slovy o velkých plánech, které z něj měly udělat českého Tonyho Blaira. Místo toho se dostal pod kola největší politické aféry polistopadových časů a musel odejít s pověstí přízemního kombinátora, ne-li rovnou korupčníka. Je to poučná cesta.
Standa do výlohy
Gross vstoupil do politiky už v roce 1989, kdy si podal přihlášku do sociální demokracie. A hned v prvních letech nového systému se ukazoval jako schopný vyjednávač a stratég. Mládežnickou organizaci Mladí sociální demokraté, jejímž byl šéfem, přesvědčil, aby podporovala Miloše Zemana v jeho (nakonec úspěšném) boji o předsednický post. Tak vzniklo Grossovo spojenectví s nejmocnějším mužem ČSSD, které „korunního prince“ postupně strkalo výš a výš v kariérních patrech moci. Už v roce 1992 se stal poslancem, o další dva roky později místopředsedou poslaneckého klubu a za rok už stál dokonce v čele všech sociálnědemokratických zákonodárců. Podle dlouholetých členů strany to bylo způsobeno jeho bezvýhradnou loajalitou k vedení strany, řečnickými schopnostmi a potřebou ČSSD ukázat…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu