Sklonek léta patří tradičně žním nejen na polích, ale i v literatuře. V britském kontextu je to umocněno vedle atraktivity podzimního trhu také tím, že se blíží významná literární ocenění, která knihám pomáhají získat tolik potřebnou publicitu – i proto vychází většina zajímavých titulů v srpnu a září. Letos byl ovšem výjimečný nejen podzim, ale i celý literární rok. Britští publicisté o něm dokonce mluví vinařskou terminologií a přirovnávají ho k povedenému ročníku vína. Právem.
Na mnohé knihy se čekalo téměř se zatajeným dechem. Vybraná šestice autorů – Ali Smithová, Zadie Smithová, John Banville, Kazuo Ishiguro, Julian Barnes a Sebastian Barry – se dostala do nominací na prestižní Booker Prize, ostatní zůstali sice před dveřmi, ovšem pozornost si přesto zaslouží. Zejména to platí o klasické „amisovské“ literární generaci, která letos ukázala, že zdaleka není za zenitem.
Asi nejvíce se upíraly zraky čtenářů k Salmanu Rushdiemu, který po odmlce vydal nový román Shalimar the Clown (Klaun Shalimar), tentokrát inspirovaný terorismem. Elegantní stylista Rushdie sice nabídl zajímavé téma, v němž se politika mísí s osobní mstou a milostnými motivy, nicméně velká očekávání svých příznivců spíše zklamal – vyumělkovaný a k absurditě dotažený děj se příliš vzdaluje od reality, na niž chce autor reagovat. Dalších Dětí půlnoci se asi od Rushdieho už…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu