Tajemství na Seychelách

Vypadalo to jako exkurze do luxusní vily – komentoval před časem ministr vnitra František Bublan domovní prohlídku u Radovana Krejčíře, při které obviněný podnikatel jednoduše opustil pátrající detektivy a zmizel. Teď luxusní policejní exkurze pokračuje. Jen místo do Černošic jedou strážci zákona za Krejčířem na Seychelské ostrovy, kam se prchající muž uchýlil. Podezřelost této cesty ještě zvyšuje reklama, kterou jí policie v rozporu se svým obvyklým tajnůstkářstvím dělá ve sdělovacích prostředcích. Ale může nám být tenhle úřední výlet nějak nápomocen v hledání odpovědi na zásadní otázku, kým je a jakou roli hraje v české společnosti Radovan Krejčíř? Je zločincem, který svou rafinovaností už deset let uniká trestu, nebo řízeným kombinátorem s miliardovými financemi, kterého kryje někdo mocný ve spojení s policisty? Chtějí ho policejní cestovatelé zastrašit a vyvést z konceptu, nebo je jejich cílem „zabetonovat“ jej na dalekém souostroví, aby doma nemohl prozradit, co ví na své vysoce postavené partnery? Nebo je důvodem cesty snaha přesvědčit veřejnost, že v kauze, která stála hlavu policejního prezidenta a obtížila zdejší policii pověstí neschopného, hluboce zkorumpovaného sboru, přece jen ochránci spravedlnosti nesložili ruce v klín?

Celník na odstřel

„Je to pokus vysvětlit seychelským úřadům, kdo je Krejčíř a z čeho je u nás obviněn, před tím, než oficiálně požádáme o jeho vydání,“ říká tiskový mluvčí ministerstva spravedlnosti Petr Dimun. Neoficiální policejní zdroje jsou sdílnější. Česká strana chce prý přesvědčit seychelskou, že Krejčíř je opravdu nebezpečný zločinec, a žádá, aby seychelské úřady zabránily Krejčířovi při dlouhých jednáních o jeho vydání opustit ostrov. Navíc prý chce na Seychelách prověřit toky Krejčířových peněz a jeho tamní konta. Může něco objevit, když se jí to za celé desetiletí nepodařilo v Česku?

Tuzemská policie prověřovala během této doby skoro třicítku trestních oznámení na Krejčíře. Od roku 1995 byl obviněn z jedenácti trestných činů, v posledních pěti letech se dvakrát ocitl ve vazbě a pokaždé z ní byl propuštěn. Stanul už přede dvěma soudy za údajné podvody, oba dva jej osvobodily. Naposled před čtrnácti dny Okresní soud Praha-západ. „Nebylo prokázáno, že by se obžalovaný dopustil podvodu,“ zní zdůvodnění rozsudku.

Hlavním tuzemským trumfem pro možné vydání Krejčíře z ostrovů je podle Dimuna fakt, že podnikatel je obviněn z plánování vraždy. Podnikatel měl vymyslet velmi krkolomnou konstrukci, kterou policii „doslova za minutu dvanáct“ prozradil jistý Radek Zwierzyna (později se ukáže, jak je jeho jméno důležité). Podle tohoto muže se Krejčíř domluvil s „jistým celníkem“, že provede v jeho vile domovní prohlídku, „jako“ tam najde miliardový balík peněz a úředně je zabaví, o čemž vystaví Krejčířovi stvrzenku. Pak prý měl bílý celnický kůň uprchnout i s fiktivním konfiskátem a na Krejčířův účet vést sladký život v zahraničí. Ve skutečnosti ovšem, vypověděl Zwierzyna, chtěl Krejčíř svého celnického společníka zavraždit tak, aby se tělo nikdy nenašlo – a podnikatel by pak se stvrzenkou v ruce vyžadoval po státu náhradu za úředně ukradené peníze. Zwierzyna měl v tomto plánu údajně sehrát roli celníkova vraha a vše nahlásil proto, že si prý uvědomil, že by pak byl nejspíš taky zavražděn.

Obvinění má ovšem řadu slabin. Aby pozdější stvrzenka opravdu platila jako důkaz státního pochybení, nesměl by celník (jehož jméno Zwierzyna nezná) podle předpisů provést domovní prohlídku sám. Od koho tedy kombinátoři získali předpisové povolení k prohlídce? Který soud prohlídku schválil? Kdo ji měl provádět? „O šetření neposkytujeme žádné informace,“ říká Irena Zadražilová z Vrchního státního zastupitelství. „Na vaše dotazy nemohu odpovědět,“ dodává.

Vážnost, s jakou policie používá Zwierzynovu historku coby důkaz Krejčířovy nebezpečnosti a zabijáctví, kontrastuje s její neschopností zodpovědět k „případu“ i ty nejjednodušší dotazy. V tomto smyslu ona údajná vražda celníka zapadá do celkového rámce kauzy Krejčíř – tedy člověka, který je tu úřady už léta viněn z nejrůznějších zločinů, ale přesto pořád uniká spravedlnosti (viz rámeček).

Utekla a kdo to mohl tušit

Na Seychelách skončila i Krejčířova manželka Kateřina. Po útěku svého muže byla v Česku obviněna z praní špinavých peněz. Finanční policie zjistila, že zaplatila zhruba dvě stě padesát milionů v hotovosti za stavbu jejich luxusního domu v Černošicích a nebyla schopna vysvětlit, kde peníze vzala. „Nebyl důvod ji vzít do vazby, nemohli jsme jí zabavit ani pas,“ tvrdí tisková mluvčí policie Blanka Kosinová (ve funkci končí, přechází jako detektiv do úřadu pro odhalování organizovaného zločinu). Laik by přitom řekl, že u obviněné manželky prchajícího miliardáře je hrozba útěku – a tím i důvod k vazbě – mimořádně vysoká. Ale policie věc vyhodnotila jinak, takže paní Krejčířová v půli srpna zmizela a objevila se až na Seychelách. „Možná to byla strategie, jak odhalit pobyt jejího muže,“ naznačoval ministr Bublan. Takže paní Krejčířová byla pod důkladným dohledem policie, která ji sledovala a odposlouchávala, aby odhalila místo pobytu jejího muže? „To nevím,“ říká Bublan. Podle lidí z policie, kteří na případu dělali, nebyla Kateřina Krejčířová ani odposlouchávána, ani sledována, prý to neschválil příslušný velitel z policejního prezidia (jeho jméno se nám zatím nepodařilo zjistit). Pobyt manželů Krejčířových objevila policie až po útěku jich obou, když sledovala Krejčířova bodyguarda, který odvezl na Seychely jejich psy.

Teprve teď začala policie jednat a vyslala na Seychely své muže. A opět: laikovi by přišlo logické, že se skupinka pověřená úkolem dostat z dalekých ostrovů zpět do vlasti nebezpečného zločince vydá na svou misi inkognito – vyjedná, co je v jejích možnostech, a výsledky své cesty sdělí veřejnosti až po návratu. Ministr vnitra Bublan ale oznámil vyslání jednotky předem. Co je to za strategii? „Nemůžu popisovat naše záměry,“ říká Bublan. Fakt je ten, že Krejčíř má seychelské občanství a žádný stát –ani Česko, jak jsme nedávno poznali v případu zdejšího podnikatele odsouzeného v Rumunsku za organizaci nájemné vraždy – nevydá svého občana ke stíhání do cizí země. Tak jaký může být důvod dopředu prozrazené cesty, za kterou vyhodí naše chudá policie statisíce korun?

Útěk Krejčíře stál hlavu policejního prezidenta Jiřího Koláře a vyvolal mediální požadavky na reorganizaci sboru a podezření, že jde o velice zkorumpovanou instituci. Po odchodu Krejčířovy ženy se toto podezření posunulo hodně do pásma jistoty. Takže nelze vyloučit, že se policejní špičky snaží výpravnou a široce medializovanou cestou do dalekých končin rozptýlit pozornost a vyvolat u občanů dojem, že jejich sbor neúplatně pronásleduje uprchlíka až na konec světa. Ale důvodů může být samozřejmě víc a lepší vhled nám přinese až budoucí vývoj případu. Hodně poznáme z toho, zda policejní mise dohodne s kolegy na Seychelách, aby ostrovní stát začal stíhat Krejčíře sám. To by totiž pro podnikatele i pro jeho zdejší eventuální politické ochránce bylo nejlepší řešení. Proces na Mahé by totiž zaručeně proběhl jak bez zbytečného mediálního rozruchu a hrozby nepříjemných prozrazení, tak s velmi pravděpodobným výsledkem – nevinen.

Předejte případ a zapomeňte

Jak si vysvětlit rozpor mezi Krejčířovými policií tak halasně vyhlašovanými hříchy a jeho vytrvalou beztrestností? Na tuto otázku prostě nelze najít jednoznačnou odpověď. „Ode mě se nic nedozvíte,“ řekl nedávno Respektu šéf ostravských kriminalistů Jan Strmeň, jehož úřad většinu Krejčířových věcí vyšetřoval. „Na to neumím odpovědět, neznám dost podrobností,“ odpovídá už tradičně ministr Bublan. „Já na ty případy nedohlížím,“ říká nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Je to diletantismus, nebo naopak profesionální mlha, jíž tito lidé tají závažné pátrání, které může rozplést ty nejsložitější vazby kriminálního polosvěta s úplatnými policisty a politiky? Krejčíř je totiž jednou z nejvýznamnějších postav tohoto možného propletence.

Úzce spolupracoval se skupinou zdejších proslulých šíbrů, kteří vlastnili vytunelovanou ústeckou Setuzu nebo se pohybovali kolem ní (jak známo, hrají lidé kolem tohoto podniku hlavní roli ve skandálu kolem údajných úplatků při privatizaci Unipetrolu). Jde třeba o Miroslava Provoda, Jaroslava Starku, Tomáše Pitra, Františka Mrázka nebo Jana Gottvalda, mimochodem všichni tito lidé jsou dlouhá léta vyšetřováni z podvodů – vesměs podobně jako Krejčíř s nulovým efektem. Krejčíř spolupracoval s Martinem Pechanem (dalším obviněným z přípravy akce s vraždou celníka), majitelem firmy Tukový průmysl Ostrava, jejímž jednatelem byl už zmíněný „vrah“ Zwierzyna. Tento podnik je zapleten do složitého daňového skandálu se státním podnikem Čepro – první vyžaduje po druhém vyplacení tří miliard korun. Nemá smysl jít do podrobných fíglů, jak k podvodům došlo. Fakt je, že bez vědomí státu by k nim dojít nemohlo. Taky je fakt, že na řadu těchto podnikatelů byly spáchány různé atentáty (naposled květnová střelba na Starku ze samopalu), jeden ze spolku byl zavražděn. Ani tyto případy nebyly objasněny. Na čem vyšetřování ztroskotalo, je těžké se dopídit. Na případech se vystřídaly desítky detektivů. Třeba vyšetřování daňových podvodů v Čepru postupně přebralo šest vyšetřovatelů. Každý musel začínat znovu, a když už se se složitou problematikou daňového podvodu seznámil, převzal případ jiný útvar. „Nic o tom nevím, ale v rámci různých reorganizací byly případy předávány, to je pravda,“ říká nynější šéf protikorupční služby Milan Šiška. „Nějaký záměr zmařit vyšetřování ale vylučuji.“