Svět kolem

Gaza slaví i pálí

Před týdnem byla stažena izraelská vlajka na poslední základně v pásmu Gazy a toto území opustil poslední izraelský voják. Slavnostní předání správy mezi zástupci izraelské a palestinské vlády se však nekonalo, a sice proto, že Šaronův kabinet v Jeruzalémě ve svém posledním rozhodnutí změnil názor a určil, že synagogy stojící v místech již bývalých osad Izrael nezbourá. Důvod byl ryze náboženský: podle judaismu je větším hříchem, když svatostánek zboří sami Židé, než když ho eventuálně zničí nepřítel. Z dotyčného rozhodnutí pak Izrael profitoval i politicky. Hned v pondělí totiž začaly spontánní oslavy v Gaze, jejichž součástí bylo i rabování opuštěných osad a zapalování synagog. Nic nepomohly apely palestinského premiéra Ahmada Kuráji, že Palestinci teď ničí už svůj vlastní majetek. Ve světovém tisku se pak objevily zmínky o tom, že v pondělí 12. září 2005 hořelo naráz nejvíce synagog od neblaze proslulé křišťálové noci v nacistickém Německu 9. listopadu 1938. Ještě podivněji působila devastace skleníků, které zůstaly v osadách. Před odchodem osadníků skýtaly práci více než třem tisícům Palestinců, Komu budou skýtat práci teď, není z jejich stavu jasné. Jisté je tolik, že ze zmíněného souboje racionality a iracionality profitoval Ariel Šaron, jenž pouhý den po zapalování synagog dorazil do New Yorku na Valné shromáždění OSN.