Policie v Husákově pasti

Ať už si o vládě poslední tři roky myslíme cokoli, vývoj směřuje od horšímu k lepšímu, lhostejno, čí zásluhou. Ovšem s jednou důležitou výjimkou: tou je práce, pověst a důvěryhodnost zdejší policie. Začíná to být skutečně drama: policie selhává při běžné ochraně lidí i vyšetřování komplikovaných případů, především korupce. Je podezřelé, jak okatě jde na ruku mocným a bohatým a nedovede pomáhat těm ostatním. Teď má policii řídit člověk, který je jedním ze symbolů tohoto úpadku. Jak je možné, že to politici nevidí nebo že jim to nevadí? Odpověď se nabízí jediná a banálně přímočará: s neschopnou a poslušnou policií se jim samotným lépe dýchá.

Nechci slevu zadarmo

Ubohost policie vyniká ve srovnání s ostatním vývojem v českém státě. Třeba v politice. Před rokem nám vládnul nejmladší evropský premiér, premiant žebříčků oblíbenosti, sebevědomý televizní a parlamentní debatér, muž s ambicemi a slušnou nadějí stát se českým Blairem. Dnes je – zdá se – Stanislav Gross jako politik mrtvý muž. Představa, jak v předvolební kampani znova slibuje, že před námi „nebude uhýbat očima“, by se hodila do novácké estrády, ale stěží do vážných plánů na strategii vítězné kampaně před volbami. Stačilo několik chyb a neschopnost je na rovinu uznat, nevhodné chování na kamery, lhaní. Přirozená očista tedy funguje.

Nejen to: v české politice se pomalu, ale jistě začínají…