Bohaté Japonsko stagnuje v podmínkách demokracie, chudší Čína hospodářsky roste v politické totalitě. Který příklad táhne ve světě více? Třetí svět se ohlíží spíše po Číně.
O čem rozhodovaly předčasné volby ve druhé největší ekonomice světa – v Japonsku? Na první pohled šlo o furiantské gesto premiéra Džúničira Koizumiho, vyvolané sporem o privatizaci pošty. Jenže mnohem více jde o konkurenceschopnost Japonska na světovém trhu. Výsledek z 11. září tak věru překonal očekávání. Koizumiho Liberálnědemokratická strana (LDP) dosáhla největšího volebního vítězství za několik desetiletí a poprvé po 15 letech má sama pohodlnou většinu, s koaliční stranou Kómeitó pak dokonce většinu dvoutřetinovou. Za fasádou agenturních zpráv přinášejících tato čísla je ovšem něco zásadnějšího: prosazení nového stylu politického procesu, který jak v Japonsku, tak v sousední Jižní Koreji začal připomínat spíše variace na prezidentský systém USA, než cokoli zavedeného a známého z tu trochu nudné, onde trochu nedemokratické minulosti těchto zemí.
S mandátem občanů
Srovnání má své meze. Na jedné straně Koizumi se svým deklarovaným ideálem malé vlády, protržními reformami a bezvýhradnou podporou Bushovy administrativy v zahraničněpolitických otázkách; na druhé straně současný jihokorejský prezident No Mu-hyon, bývalý aktivista za lidská práva a spíše levě zaměřený liberál usilující o větší nezávislost na Washingtonu. Oba ale…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
