Dopisy

Praha cyklistická

Reaguji na komentář Praha musí přidat (Respekt č. 36/2005). Jsem ročník 1944 a na kole jsem jako teenager na přelomu 60. let po Praze jezdil – spolu s většinou svých vrstevníků. Tenkrát tu ovšem jezdilo neskonale méně aut. Znovu jsem nasedl 21. 8. 1968, protože ten den přestaly jezdit tramvaje. Od té doby se po Praze prakticky jinak nepohybuji. Za tu dobu jsem měl dvě vážné kolize s osobními automobily. Tu první (1985) jsem přežil prakticky zázrakem, druhá (v roce 1999) byla lehčí, „jenom“ mě zezadu nabralo auto. V obou případech policie jednoznačně konstatovala zavinění řidičů. Na základě svých zkušeností si troufám tvrdit, že cyklistickým problémem Prahy rozhodně není její kopcovitost, jak rádi argumentují magistrátní úředníci (téměř nikdy jsem neměl kolo s převodovkou); jinak je ale potíží celá řada. Jen namátkou: i dobře zamčené bicykly se u nás stále kradou, a to odevšad (u mne průměrně jeden za tři roky, a to mám vždy kola nejlevnější, ojetá). Můj dnešní zámek (určený výrobcem k motocyklu) mě stál víc než samotné kolo. Co je ale hlavní: nelze se spolehnout na respektování dopravních předpisů. Řidiči jezdí často přes povolenou rychlost a přednost nedostanete, i kdyby byly předpisy tisíckrát na vaší straně. Řidiči vědí, že se jich – oprávněně – bojíte.

Řešením by byly pruhy pro cyklisty mezi chodníkem a silnicí, tak jak je tomu v mnoha…