Připomeňme si

Hrdina druhé světové války generál Rudolf Pernický (90) leží na posteli a snaží se dosáhnout na zvonící telefon. Nejde to, nemůže se pohnout. „Jsem na tom špatně se zdravím,“ říká a je znát, že muž, který byl celý život zvyklý bojovat, se za svou bezmoc stydí. Ještě před dvěma měsíci to bylo jinak. Tehdy generál Pernický hlasitě kritizoval zdejší zákony a předpisy, které jej přinutily opustit vojenský Domov péče o válečné veterány. Kontroloři totiž usoudili, že kvůli špatné schopnosti chodit se už o sebe „neumí sám postarat“ – a to v domově veteránů není dovoleno. Nově přijaté předpisy totiž dovolují pobyt zde jenom těm, kteří nejsou závislí na pomoci druhých. „Je to absurdní,“ komentoval vyhlášku počátkem léta generál Pernický. „To se chtějí starat jen o ty zdravé veterány? Ale jak může být zdravý člověk, který prošel boji v druhé světové válce a je mu devadesát?“

V sousedním pokoji leží další válečný hrdina – Jan Babinec (88), který opustil domov spolu s Pernickým. I o tohoto slepého muže s rakovinou a těžkou srdeční nemocí se armáda odmítla dál starat. (Mimochodem, proč tak špatný zákon existuje, není schopno ministerstvo obrany vysvětlit.) Oba skončili počátkem července v pražském Hospicu Štrasburk, kde ministerstvo obrany na jejich pobyt přispívá finančně. Došlo k tomu, co předpověděli psychologové: po přesazení z prostředí, kde si…