Evropa se má ponořit po krachu euroústavy do ,,období reflexe“. V Respektu k tomu vybízí politolog Alexander Tomský (Vzestup a pád říše evropské, Respekt č. 31/2005). V České republice však něco takového půjde asi velmi těžko. Ani příznivci, ani odpůrci euroústavy se totiž ve svých mediálních taženích nejenže zjevně nechtějí dobrat konsenzu, ale dokonce ani shody na tom, jak nastavit pravidla dalšího fungování Unie.
Dárečky pod stolem
Je velmi pravděpodobné, že nová smlouva, která bude upravovat vnitřní život EU (přijata musí být už jenom kvůli hrozbě postupné zástavy života v bruselské centrále a také s ohledem na další možné rozšiřování), bude mnohem horší než objemný fascikl, který před pár měsíci spadl pod stůl.
Bruselští spin doctors si nepochybně mysleli, že nejsnazší cestou k protlačení euroústavy bude nadělování dárečků. Evropané ale místo toho, aby se kochali tu Chartou lidských práv, tu socialistickým právem na práci či britskými a dánskými výjimkami, si najednou skoro nad čtyřmi stovkami stránek málo srozumitelného textu uvědomili, že nejsou jen ,,United in Diversity“, ale v mnoha ohledech pod kuratelou Bruselu se spornou legitimitou.
Ne
Příběh evropské ústavy ilustruje změnu v taktice schvalování mezinárodních smluv. Místo toho, aby se po Maastrichtu, Amsterodamu, Nice konal další mezistátní Řím, shodli se vůdcové starého…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu