Dopisy

Co skrývá mamut

Potěšilo mě, když jsem v předminulém čísle Respektu našel článek o výstavě Ivan Hlinka, kterou připravilo naše Národní muzeum (Mamut na bruslích, Respekt č. 35/2005). Názor recenzenta plně respektuji, vzhledem k tomu, že se však v textu pustil i na velice interesantní (a možná trochu tenký) led všeobecné charakteristiky výstavní činnosti Národního muzea, přece jen si dovolím několik poznámek (nikoli na okraj). Už proto, že výstavní projekty Národního muzea jsou v mé gesci.

Národní muzeum připravuje ročně na sedmdesát výstavních projektů a spravuje více než dvacet stálých expozic. Již to je přinejmenším kvantitativní důvod, aby jeho výstavnický směr nebyl posuzován na základě jednoho projektu. Samozřejmě, kvantita ještě nehovoří o kvalitě. Velmi mě proto zaujala trefná připomínka Petra Třešňáka, kterak se zahraniční muzea snaží nově komunikovat s návštěvníkem s využitím moderních technologií. Obávám se však, že autorova návštěva Národního muzea se omezila pouze na „hlinkovskou“ výstavu v přízemí hlavní budovy a jeho kroky nedoputovaly do prvního patra, kde je otevřena výstava Formosa tisíce tváří, která moderními prostředky představuje tchajwanskou přírodu, tradice a zvyky. Dále si nejsem jist, zda v posledních dvou letech zachytil pilotní výstavní projekty Národního muzea (Voda a život, Fotbal! 1934–2004), které se snažily se značným návštěvnickým…